Za podzimním listím

28. října 2015, celý oddíl
Ráno, v 8:45 hodin, jsme se shromáždili u Knihy v Karlových Varech v sestavě - Brepta, Oak, Prófa, Ája, Berenika, Trnka, Tygřík, Viky, Vlásek a Žabka.
Odtud jsme všichni společně vyrazili do Dvořákových sadů, kde bylo setkání u skautské lípy. Než dorazili všechny ostatní oddíly, hrály si holky v listí a zároveň vyslechly první indícii od Brepty, která jim měla pomoci získat jméno jednoho z nejvýznamnějších československých prezidentů. Když dorazili všichni, proběhl nástup. Oldskauti měli několik proslovů k historii, celé to začínalo skautskou hymnou, také zazněla hymna česká i slovenská a Orionský pokřik. Po ukončení této oficiální části, se oddíly odebrali na třídu T.G.Masaryka, jen my jsme vyrazili k hvězdárně.
Vznikly nám dva týmy - tým Tygrů a tým Žab. Cestou děvčata plnila různé úkoly, třeba musela vyznat lásku Charlottě a požádat ji o ruku, vyběhnout schody dříve než soupěřův tým a další, za což dostávaly jednotlivá písmenka do hádanky. Vyřádili jsme se v listí i prozkoumaly z venku vojenský bunkr. Cesta na hvězdárnu vedla do kopce (což některé naše členky příliš neocenily:)) lesem. Po lese jsme hledaly lístečky s písmenkem E jako emigrati, kteří za dob T.G.Masaryka též žili a konaly v zahraničí. Ve volné chvíli jsme si postavili domečky pro lesní zvířátka či skřítky.
Na hvězdárně se nám moc líbilo! Podívali jsme se na dvě pohádky o Měsíci a dozvěděli jsme se, kolik bychom vážily třeba na Měsíci (Oak, Brepta cca 12 kg, děvčata nepřesáhla hodnotu 9 kg). Dostali jsme plakáty, podívali jsme se na největší dalekohled v karlovarském kraji a pak už bylo na čase pobrat batůžky a vyrazit na cestu zpět. Ale čekal nás ještě boj! Doslova šiškový boj. Vyhrál tým Tygrů. A pak jsme šly na autobusovou zastávku. Tam ale Brepta zjistila, že nám to jede až za 30 minut, takže jsme vyšly do blízkého lesa, kde děvčata dostaly poslední indícii a poslední úkol - postavit z přírodnin malý státní znak. Výtvory se našim děvčatům opravdu povedly!!!
A protože se nám stavění krapet protáhlo, na autobus jsme dobíhaly. První běžela Brepta, aby kdyžtak zadržela autobus, poslední Oak, které sbírala popadané věci členek. Vystoupily jsme na Tržnici, a protože nám ještě zbylo deset minut, zašly jsme se podívat ještě na sochu T.G.Marasyka. Tady jsme od Brepty dostaly na památku odměnky. A pak už nás čekala jen krátká cesta zpět ke Knize, kde čekali rodiče!